DĚČÍNSKÝ SNĚŽNÍK - TRÉNINK S OSMIČKOU U JARDY A ANIČKY

     Tento víken 3.11.-5.11. 2017 je ve znamení dalšího "sjíždění" psího teamu na Ledovku a mé zvykání si na Osmičku. Večer přijíždíme k Aničce a Jardovi. Jede se k nim do strašného kopce. Vítají nás haskounci volně běhající po velké zahradě a samozřejmě Kubíček. Krmím holky, venčím a jdeme na večerní pokec. Řešíme taktiku trénování, vybavení a pod. V sobotu dopoledne odjiždíme nahoru na Děčínský Sněžník. Od domečku by to bylo 6,5 km po asfaltové cestě do kopce. A to by naše holky nedaly. Minulý týden dobraly ATB, které braly 3 neděle, protože měly v těle Streptokoka. Tak vlastně s tréninkem začínáme zase úplně od začátku. Ach jo...Jarda mi vyrobil unikátní "dečku" na káru (na brždění malou pneumatiku na řetízku), kterou v případě potřeby shodím na zem a přibržďuji. Úžasný vynález. Mylsí na mně, abych se Tomášovi někde nezabila...Zapřáhneme. Jarda jede se dvěma pejsky ESP na kole před námi a já dám povel "GO" Osmičce. Vyrážíme jak střely. Pozor škarpa. Málo jsem si najela do zatáčky a měla jsem co dělat, aby mě pejsci nevyklopili z káry. Ale ustále jsem to. Není to legrace. To spřežení je opravdu delší a ovládání káry za ním je trochu jiné. Učím se.Na cestě jsou popadané stromy po vichřici. Musíme to otočit. Pejsci se motají trochu do šňůr, ale po chvilce otáčíme a jedeme jinudy. V pohodě jsme dali cca 6 km. Jedeme zpět. Anička uvařila báječný gulášek. Večer pozvali Jarda s Aničkou ještě Vandu a Petra Kmochovi, kteří bydlí o kousek dál. A tak byl supr večer při historkách z mushingu, vzpomínání na zašlé slávy a podpora avýhled do budoucna. A také podívaná na videu s tématikou zahraničních závodů. Prý abych věděla, co mě na saních s Osmičkou čeká... V neděli opět zapřaháme a spřežení jde jak hodinky. Jen jsem zase "urvala" táhlo brzdy, ale ještě ho ohnula do pravého úhlu. Podle slov Franty Chlaně (výrobce káry), se to ještě nikdy nikomu nepodařilo. Mě už 3 x. Prostě, kdo umí, ten umí. A tak mi Jarda ještě odpoledne s Tomem předělávají brzdy. Loučíme se s Aničkou, Jardou, Evčou, Honzíkem a pejsky a frčíme domů. Mezi dveřmi mi Jarda sděluje: " A na Stochově jedeš šestku s našimi psy mida a čtyřku se svými holkami sprint. Stačím jen polknout. Trénéra je třeba poslouchat , a tak nekladu žádný odpor... Jardo díky moc, jsi báječný trenér.