A VŠE ZAVRŠILA VIKYNKA TÝDEN PŘED VÁNOCEMI

     V sobotu ráno týden před Vánocemi (paráda) pouští holky ráno z kotců a Viky je nějaká nesvá. Beru ji domů, měřím teplotu. Má 30,5 C. Ale jinak jí nic není. Žádné příznaky (kašel, průjem,který jsem čekala, žádný výtok...). Co to zase je? Pustím ji na zahradu, a Vikynce se najednou podlomí nohy a skácí se na zem, téměř do bezvědomí. Okamžitě zavírám ostatní pejsky a vezeme ji na veterinu. Paní doktorka natáčí sono břicha. Je jasno. Průšvih jak blázen. Akutní, ale vnitřní zánět dělohy, kde děloha praskla a zánětlivý obsah se vylil do dutiny břišní. Tio nevypadá vůbec dobře. Ale jdeme do "boje". Prohlásí paní doktorka. Nakapou Viky rychle infúzi, jinak by operaci nedala. A pak jde urychleně na sál. Odpoledne mi paní doktroka volá. Vše jsme vyčistili, břicho vypláchli 6 litry dezinfekčního roztoku a nasadili silná ATB. Viky žije. Ale ješt není vyhráno. Druhý den si vezeme Viky domů. Ale večer ji vracíme zpět. Vše co vypije jde ven. Je tedy týden hospitalizována na infůzích a od středy jí tam nosím vařené kuřecí masíčko v krabičkách a chodím venčit mimo areál na trochu delší procházku. Je nám spolu krásně, ale večerní loučení je vždy stresující pro obě. Předvánoční příprava jak noha. A to má dorazit naše dcera Eliška se svým přítelem z Irska a Honza, syn s přítelkyní z Moravy. A co má maminka nachystáno. Vůbec nic. Ale nakonec přípravu Vánoc společně zvládáme. A Viky se pomalu zotavuje. A to tak, že 29.12. s námi odjíždí na Šumavu na hory. Ale s Fanny spí s námi na pokoji. A trénink do Vánoc na longy vůbec žádný. Nezbývaly síli...