... A JARO PŘIŠLO DO VSI, KDE JSI ZIMO, KDE JSI, NEBYLA ZIMA MEZI NÁMI A NEMŮŽE BÝT ZA HORAMI. TAK SNAD PŘÍŠTÍ UŽ BUDE URČITĚ TA PRAVÁ SNĚHOVÁ...

     Teploty se na sluníčku šplhají už ke 20 stupňům Celsia a to už hlásí pomalu konec musherské sezóny. A my už jsme druhou sezónu mimo provoz (první štěňátka, druhá dorůstající štěňátka a má operace. Ale o to více se těšíme na novou sezónu. Už nebudeme poloviční musheři na koloběžce a lyžích, ale pokusíme se nezabít na káře a saních... A jak u nás vypadá jaro. Ája a Viky si lenoší na sluníčku a pozorují ty řachlé puberťačky Týnku, Fanny a Heduš, jak se honí po zahradě a stále si něco navzájem berou a pošťuchují se. Zvláště Heduš a Fanča. Ty se hledaly, až se našly. A Fanny, jak chodila dlouho jen po zahradě na vodítku, máme pocitm, že ten zameškaný pohyb musí nyní dohnat. Neudělá poctiví krok, pořád je v poklusu a zdá se momentálně, že je nejrychlejší ze smečky. Je takový neustále vysmátý kašpárek smečky. Týnka je také hravá, začíná být kliďas po mamince Áje. A Heduš. Heduš je kapitola sama pro sebe. Milujeme ji pro její neustálou zvídavost a všetečnost. Začaly nám lítat z úlů včelky. Tomáš jim na zahradu postavil pítka ze sklenic od okurek. Žádná jiná psí slečna si toho nevšimla, jen Heduš. Tak dlouho tam lovila včely a žďuchala do té láhve, až ji schodila a koukala jak puk. Jednou se větrem otevřely dveře včelína. Kouknu z okna. A kdo myslíte, že stojí uvnitř včelína. Heduš. Prý šla včelařit. Zapomněla si však nasadit včelařský klobouk, který tam ležel vedle ní. A tak se radujeme i přes naše drobné handicapy. Tomáš se báječně stará místo mne o psí smečku. Tome díky.