DOVOLENÁ NA MOLDAVĚ A NEB ŽELVA ZAČÍNÁ JEZDIT NA KÁŘE, PROČ NE PO LÉTECH INDIVIDUÁLNÍCH KATEGORIÍ...

     Tak a je to tady. Holčičí štěňátka (Týnka a Heduš) dospěly do "pubertálního roku" a také "tažného roku" a tak je třeba jim ukázat, proč jsou tady a jaké je jejich poslání na tomto světě. Poslání saňového psa. Hm, jenže já 20 let jezdím v individuálech a nyní se mám přeorientovat na spřežení. Byť jen čtyřku a tím si úplně splnit svůj dětský sen... Ano. Tak s Tomem v neděli 7.8. nakládáme našeho červeného tranzitka (největší je plastová bedna s postroji, vodítky a tažnými šňůrami).... Zapřaháme přepravní vozím s pejsky a na něj nakládáme čtyřkolka. Heuréka. Konečně budeme vypadat jako správní musheři...Cháchá.A vyrážíme směr Krušné hory Moldava k Jindrovi a Marušce Horovým do útulné letní chatičky. Cíl naší dovolené? První lekce mushingu na káře. O kousek dál totiž bydlí Jana Hrobnice, která se mne ujala hned první den a zahájila první lekci. Poslouchám její povely a jde mi z toho hlava kolem. Zatlouct kolík, na něj navléci jistící šnůru. Kde máš Želvo vypouštěcí karabinu? Tady... Zapřaháme holky. Vpředu Ája jako potencionální leadr, vedle Týnka (její dcera), vzadu Viky a Heduš (adoptivní dcera). Jani a jak se chytají k těm krčákům? Jo, jasně. Jana sedá na káru a říká: "Tak povol vypouštěcí karabinu, povol brzdu na káře.." Kde je co. Mám. Jde to. Jedem. Tedy spíš letíme. Rychle šlapám na brzdu na káře abychom neskončili na stromech. Dobré, funguje to. Jana seskakuje, navádí holky na louku a pouští mě. Jedu, já jedu sama. A vcelku rovně. Držím se křečťovitě řidítek a tělem mi běží zvláštní pocit strachu, štěstí a ohromné radosti, že jsem to dokázala. Jana mě ještě učí otáčet na místě spřežení a jiné vychytávky. Jani díky moc za Tvé pedagogicko - musherské umění a trpělivost. Ovládání jednoho nebo dvou psů a koloběžky nebo lyžích, je totíž úplně něco jiného než jízda a ovládání spřežení. Další dny každé ráno pilně trénujeme. Počasí nám přeje. Je chladno. A tak zkouším do přední lajny dávat postupně i jiné holky, ale myslím, že nejlépe se osvědčuje Ája a Týnka. A zhodnocení naší týdenní snahy. Na káře už nestojím tak křečovitě, dokážeme se rozmotat z tažných šňůr (musherský křest), dokážeme zatočit, zastavit a někdy se i otočit na místě...I Tomáš zkusil chvílemi mushovat. Skvělé. Vzhůru do Hrobu....